Where is Iveta?

OČEKÁVÁNÍ vs. REALITA Koronavirová krize nám všem změnila životy. Já mám to štěstí, že celou pandemii pociťuji jen tím, že pracuji z domu a postupně procházím diář a škrtám všechny naplánované akce a výlety. Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude chybět každodenní cesta do kanceláře a zpátky. Doma na zadku sedím už měsíc a půl. Na začátku jsem měla veliké plány. Rozhodla jsem se, že si z karantény udělám příležitost pro osobní rozvoj a na konci ze mě bude lepší člověk. Ale jak už to tak bývá, všechny plány vzaly za své v okamžiku, kdy jsme si domů pořídili Netflix. A jak jste na tom se splněním vašich karanténních cílů vy? Očekávání: Velký jarní úklid Realita: Za sebe mohu hrdě říct, že můj velký úklid začíná a končí umytím oken. Jo a taky jsem dvakrát převlékla postel. A občas umyju nádobí, když si nemám do čeho udělat kafe nebo nalít víno. Očekávání: Pravidelné cvičení Realita: Taky jste si mysleli, že když teď stejně nikam nemůžeme, budeme aspoň každý den cvičit doma? A že z celé kar...

A DALŠÍ PŘEDSEVZETÍ, KTERÁ JSTE NESPLNILI Nový rok, nové já. Letos už to vážně dopadne. Rok 2018 bude lepší než ten předchozí. Mám pro vás smutnou zprávu, která pro vás možná bude těžkým zklamáním. Rok 2018 bude stejně na prd jako rok 2017 a o trošku víc na prd než rok 2016. Proč? Protože i když si děláte miliardu plánů o tom, jak budete každý den pracovat na svém lepším já a nenecháte se životem zastavit, stejně nakonec skončíte zpátky tam, kde jste začali. Jaká předsevzetí si dáváme, a kdy je porušíme? 1. Letos určitě zhubnu Okamžik porušení: 2. 1. Jestli se vám povedlo to o silvestrovské noci trošičku přehnat s bublinkami, pak je pravděpodobné, že jste první den nového roku strávili v posteli s mokrým hadrem na hlavě a za celý den do sebe dostali jen česnečku a půlku suchého rohlíku. Nicméně po každé silvestrovské oslavě zůstane v ledničcce spousta nedojedeného jídla, nakousaných chlebíčků, načnutých pytlíků brambůrek a nedopitých lahví coca coly (samozřejmě té s cukrem). Protože se...

ANEB KDYŽ TEPLO, TAK POŘÁDNÉ Po týdnu, kdy jsem mrzla v Čechách při teplotě pouhopouhých 25 stupňů Celsia, jsem se vrátila zpátky do jižních krajin a konečně je mi zase teplo. A zatímco teploty neúprosně šplhají nad třicítky a ani v noci se jim jaksi nechce padat na přežitelnou úroveň, rozhodla jsem se na svém pomalu se roztékajícím počítači sepsat pár moudrých (ehm) slov. Všichni známe tu historku o Rusovi, který při -273 °C žužlá zmrzlou vodku a uznává, že je přece jen docela kosa. Ale víte, jak to vypadá, když do Itálie dorazí léto? 10 °C Já: Jaro už je za rohem, uklízím zimní bundu pod postel. Italové: Připravte se, arktická zima udeřila! 15 °C Já: Oblékám jen tílko a tenkou softshellku a vyrážím na první běh sezóny. Je druhá polovina února a já uklízím pod postel i čepici a šálu a nechávám si po ruce už jen šátek. Italové: Možná bychom mohli přestat nosit rukavice, ale huňatou šálu a kozačky nám nevezmete! Na mé radostné povyskočení, že už je skoro jaro, si klepou na čelo a ří...

KDO NEBĚHÁ S NÁMI, BĚHÁ PROTI NÁM Posledních několik dní jsem strávila hodně času v parku, kde jsem se na střídačku učila a sledovala okolní mumraj. Zatímco moje znalosti o vzájemných vztazích mezi Afrikou a Evropskou unií jsou stále celkem mizivé, podařilo se mi vypozorovat, že všichni ti pobláznění běžci, kteří se v horkém italském odpoledni odvážili nasadit tenisky a vyrazit si protáhnout svaly, spadají zhruba do osmi kategorií. 1. Maratonci Nosí upnuté kraťasy, aby byli co nejvíce aerodynamičtí, a sportovní trička, ideálně taková, která dostali za účast na loňském maratonu. Běhají tisíc koleček kolem parku a po několika minutách pozorování tak získáte pocit, že jste vlastně staří známí, protože takhle často nevídáte ani svoji nejlepší kamarádku. 2. Modelína Má na sobě adidas nebo nike legíny s nápisem Work Out na stehně, designové tričko a tenisky, které jsou sice stylové a barevně jí ladí k podprsence, ale na jakýkoliv sport absolutně nevhodné. Místo běhu provozuje rychlochůzi a č...

DLOUHÉ VLASY, KRÁTKÝ ROZUM A když mě tedy čekají ty státnice, možná bych s tím rozumem mohla něco dělat. Varianta číslo jedna je učit se, ale to se mi popravdě moc nechce. Tak jsem na to šla od lesa a zahodila půlku vlasů. Jestli jsem moudřejší? Tím si nejsem jistá. Ale život je rozhodně pohodlnější, protože už nemusím řešit žádný z následujících deseti hororů. 1. Spotřeba šampónu Čím delší vlasy, tím víc blivajzů si na ně člověk musí patlat, aby vůbec mohl vystrčit hlavu mezi lidi. Nakupování vlasové kosmetiky tak dokáže udělat pořádný zásah do rozpočtu. A nemyslete si, že to ošulíte a vynecháte kondicionér (abyste jakože ušetřili), protože ty dredy už nikdy v životě nerozčešete. 2. Zalehnout, přiskřípnout, zazipovat Ani nevíte jak, a po třetím pokusu zapnout si mikču až ke krku máte na hlavě plešaté kolečko, protože jste si úplně všechno skřípli do zipu. A znáte takový to jak ležíte a chcete se zvednout, ale nemůžete, protože si ležíte na vlasech a jste tak odkázáni buď na pomoc jiné...